Cesta skončila a klasik by řekl, je že třeba začít plánovat novou. Tomuto koníčku se zatím nevěnuji a ukazuji fotky a sděluji zážitky těm méně šťastným, kteří museli zůstat doma. Pokud na tento blog někdy v budoucnosti zavítá nějaký další cestovatel, určitě uvítá deník rozdělený na 
jednotlivé země stáhnutelný v pdf formátu. Z vlastní zkušenosti vím, že čtení chronologicky zezadu je značně matoucím a únavným. Pokud se moje postřehy někomu budou hodit při jeho cestě, či jej nějaké souvětí či obrat nevšedně pobaví, budu velice rád když mi napíše do komentáře v blogu. Pokud mi bude chtít vynadat, ať raději nepíše, Google poslední dobou zapracoval na analýze klíčových slov v textu a pokud něco takkového uděláte, existuje nezanedbatelná šance, že vám večer nenalijí ve vaší oblíbené hospůdce (počítače už poslední dobou řídí úplně všechno, nebo ne?:)
Na východ od Hnáta v PDF:
Tak šťastnou cestu!
Japonska a bez Rail Pasu je návštěva tohoto města příliš drahá, zatímco Hirošima je mnohem blíže, přímo na hlavní Shinkanzenové trase, a proto je možné si do ní udělat denní výlet klidně i z Tokya. Do Nagasaki jsem se tedy vypravil velice brzy ráno, neboť mě čekala cesta přes polovinu ostrova Honšů. Celkem cesta zabrala přes pět hodin, z toho dvě hodiny Shinkazenem a další tři hodiny místními expresy. 
ní poutníci tak často neztrácejí, tudíž i divoká zvěř se musí poohlédnout po jiném zdroji nutriční výživy. V Himeji jsem si dal jsem instantní polévku a přes Okayamu vyrazil vlakem do Takase, což je na Shikoku kousek za mostem. Most je jedním ze tří, které nyní ostrov spojují s Honšů. V Takase bydlí Kelsey, který mě dle plánu vyzvedl na nádraží a zavedl do místní samoobslužné restaurace na večeři. Dal jsem si rybí maso krásného jména na špejli a jako přílohu rýži a dýní, jež chutnala jako brambora. Večer jsme strávili diskuzí o důležitosti jazyka a významu čtyř japonských abeced pro zmatení západních záškodníků. 
Pokračoval jsem proti proudu řeky a mým cílem bylo Chiori. Chiori je domeček, jež stále vypadá tak, jak tady domečky vypadaly po několik posledních stovek let. Nyní je situace trochu jiná. Před čtyřiceti lety v době japonského ekonomického zázraku se většina mladých obyvatel vystěhovala do měst a dnes v kopcích nežije téměř nikdo mladší padesáti let. Střechy z rákosu nebo jeho ekvivalentu jsou nahrazeny plechem, který je mnohem jednodušší na udržování. V sedmdesátých letech se po okolí toulal James Kerr, kterému se jeden z domků zalíbil natolik, že se rozhodl jej koupit, opravit a usadit se v něm. Dnes se o domeček stará nezisková organizace a zároveň je v Chiori možné přespat, nebo se stavit jenom na skok, jak jsem to udělal já. Povinností každého hosta je pomáhat s pracemi v domě a především na zahradě, takže jsem byl zapojen do sázení pepře. Těch pár sousedů, co v okolí stále ještě bydlí, je neuvěřitelně příjemných a navíc pěstuje neuvěřitelně velké ředkvičky. 
mohou zadarmo přidat rýži. Poté jsme navštívili jeden z nejvýznamnějších chrámů, nebo spíše chrámových komplexů (u nás bychom všechny chrámy nazývali kláštery) na Shikoku. Významný je tím, že se v něm narodil Kobo-daishi's, jež do Japonska v osmém století přinesl budhismus. Výlet jsme zakončili výletem k mostu, jež spojuje Shikoku s Honšů. Prcek to rozhodně není. Večer jsem se zúčastnil Kelseyho hodiny angličtiny s naprostými začátečníky. Docela jsem se bavil, zjistili jsme, že Haloween také neslaví a dušičky také mají a že asi nejpopulárnější dárek z Čech je sklo, ideální to výplň batohů cestovatelů jako já.
datumu a slov festival a Kyoto rozhodně podá fundovanější vysvětlení, než já po polovině novozeládského „piva“ s podivným názvem Sparkling Hop). Jedná se o historický průvod městem o celkové délce jeden kilometr (průvodu). Luděk, kterého potkám večer a projedeme jeho dodávkou notný kus přírody pod Nagoyou (možná se vám zdá, že předbíhám, ale už se to stalo, takže vlastně vzpomínám), mi poslal kontakt na Emi, Japonku, která kousek od Kyota bydlí, a protože se na festival také chystala, tak se nabídla jako doprovod (odstavec třemi větami je celkem slušný výsledek, nemyslíte?). 
šintoistické chrámy od budhistických (podle barviček). U řeky řádí hejno orlů (nebo možná jiných dravců, od skautování již uběhlo Tiché moře času), ženě na vedlejší lavičce jeden vytrhává svačinu a mizí v oblacích (svačina mu naneštěstí vyklouzla a spadla na zem). Jedna z malebných čtvrtí je oblast gejš. Pár jich tam je ale turistů rozhodně více. V podstatě všechny budovy v Japonsku starší padesáti let jsou postaveny ze dřeva, proto nepřekvapí, že i největší dřevěná stavba na světě se nachází tam (jeden z chrámů v Kyotu – rozlohou na několik fotbalových hřišť, taková Akropolis ze dřeva).
