Po první zkušenosti s Filipínskými autobusy jsem se rozhodl přesouvat se zpět do Puerta pozvolněji. Prvním větším osídlením na cestě pod El Nidem 
bylo Taytay. Ubytoval jsem se v bungalovech Casa Rosa, jež byla v průvodci uvedena jako ta nejdražší ze všech, jež se ve městě nacházejí. Ve skutečnosti jsem žádné jiné ubytování při následné prohlídce nenašel a cenu jsem dostal velice rozumnou. Výhled byl fantastický, pevnost a celé „městečko“ s přístavem bylo jako na dlani. Stojí zde jediný opravdový dům, jež má tři patra a pomalu chátrá, neboť v něm nic není. Dále dva větší kostely a pevnost. Vše ostatní jsou rákosové chatrče. Docela mě to překvapilo, neboť Taytay byl po dvě stě let hlavním městem Palawanu, než se jím stala Puerto Princessa. Pevnost, jediná historická chlouba starší sta let, byla zavřená. Na protějším kopci se leskl bílý kříž kalvárie. Vedla k němu bílá křížová cesta. Z neznámého popudu jsem na kopec vyšel. Kohoutí zápasy tu prý nejsou, i když nápis nad jednou opravnou svědčil o opaku. A nebo jsem se jenom špatně podíval. Odpoledne opět pršelo, krásně se přitom spalo. Večeři jsem si dal v Casa Rose. Chobotnice nezklamala, byla správně žvýkavě gumová a přitom čerstvá, tak jak býti má.
Druhý den ráno autobusem zase o trochu na jih – Roxas. Pokud se porovná Taytay a Roxas, je Taytay vesnice a Roxas město. Alespoň se nedá dojít z jednoho konce na druhý za méně než půl hodiny. Ulice, hlavní, jsou tady dvě, tři když budu štědrý. Autobus mě vyklopil po strastiplné čtyřhodinové cestě, při které jsme ujeli na hlíně a blátě přes šedesát kilometrů, již kolem desáté ranní. Chvíli jsem se procházel s vírou, 
že ubytování najdu sám. Žádné jsem nenašel. Tak jsem v přístavu zastavil tricykl a ten mě dovezl na jednu z adres, kterou jsem náhodně vybral z mého průvodce. Na domě žádný nápis nabízející ubytování nebyl. Pochopil jsem důvod obtížného hledání. Přitom ubytování bylo za rohem od místa, kde jsem o hodinu dříve vystoupil z autobusu. Průvodce měl jednou pravdu, v Roxasu ani Taytay opravdu nic zajímavého není. Někdy je ale dobré to nic vidět. Žijí tam totiž normální lidé, ne turistické pijavice.
Žádné komentáře:
Okomentovat