Nedělní odpoledne, hned po návratu z kostela a někdy místo něj, neboť mše zde většinou začíná kolem čtvrté odpolední, se na Filipínách pravidelně konají kohoutí zápasy. Na Malapascue jsem měl možnost pár klání vidět, což je nabídka, kterou jsem nedokázal odmítnout. Nebudu se rozepisovat o tom, jak duel probíhá, podívejte se sami na video (jen pro silnější žaludky), spíše se pokusím o menší komentář pravidel:
Kohouti jsou na noze vybaveni opravdu ostrými břitvami, zápasy tedy často končí smrtí, nebo permanentním zmrzačením (jež za pár minut končí stejně opečením na již připraveném rožni), jednoho z kohoutů. První fází je oklovávání, které slouží k vzájemnému vydráždění: každý kohout je třikrát klovnut druhým, zatímco majitel jej drží tak, aby nemohl oplácet. Mezitím se začnou vyhlašovat sázky na jednotlivé kohouty. Dav se dostává do pološíleného stavu a pod jejich návalem se občas zhroutí část ohrady vymezující zápasiště. Pak začne souboj. Pokud jeden z kohoutů uteče, vyhrává druhý. Pokud se oba kohouti navzájem klovou, boj pokračuje. Jinak obecně a ve všech případech platí pravidlo dvou klovnutí. Pokud jeden kohout klovne druhého dvakrát a druhý ani jednou klovnutí neoplatí, prohrává. Je zcela jedno, že kohout, který dvakrát klovnul, je již zmrzačen tak, že nemůže chodit, zatímco druhý je nezraněn. Pokud neklovne, prohrává. Kohouti šlechtěni k zápasům se často mají lépe než jejich páni. Jsou objednávána speciální plemena z Texasu, jež jsou robustnější a odolnější. Pravidelně dostávají vitamíny a růstové proteiny (a určitě i nejkrásnější slepičky:) Jsou to gladiátoři žijící bojem a jsou v něm dobří...
Co si myslíte vy: Je to opravdu tak kruté, nebo se již nejsme schopni dívat na krev? Jsou kohoutí zápasy opravdu tak nesmyslné, zatímco fotbal je krásný a hromadné popravy kuřat pro naše žaludky jsou ospravedlnitelné? Je Jan Tleskač kohout?
Žádné komentáře:
Okomentovat