28.5.2009
Do El Nida jsem se dostal autobusem z Puerta Princesy. Vyjel jsem v pět ráno a přijel ve tři odpoledne. Cesta byla asfaltová jenom první polovinu, druhá se skládala z bláta a hlíny. Byl to jeden z nejvýraznějších autobusových zážitků, jeden z těch, které se opakovat nemusejí. Po příjezdu jsem se šel projít po pláži a rozhodl jsem se si zaplavat, což se mi asi po 
patnácti minutách ve vodě také podařilo. Moře je tady velice pozvolné a když později nastal odliv, odhalil břicha všech kocábek do sta metrů od břehu. Poté jsem zašel trochu do vnitrozemí, kde mě do svých sítí chytla magičnost místa, genius loci maličké vesničky. Po prašné uličce mezi roztroušenými baráky pobíhali děti, slepice a psi. Nedaleko někdo krásně, ale strašně falešně zpíval a potom jsem zaslechl Straussův rytmus z Vesmírné odysey. Na louce kohout proháněl kvočny. Lidé mě zdravili, ale nepokřikovali. Koukali zvědavě, ale nezírali. Zašel jsem se podívat k molu, omrknout jak vypadá civilizace. Hotely a hospody pro turisty tady sice jsou, ale všechno je to proti Thajsku na začátku. Méně zaplavené a zahlcené. Je to samozřejmě také tím, že El Nido není žádný hotelový resort, kterých tady taky pár je. K večeři jsem si u stánku na ulici dal vepřové napíchnuté na špejli a hotdog, což je pro změnu párek na špejli. Obě byly prodány jako spicy a byly jenom středně. Mám pocit, že jsem se co se týče ostrých chutí vypracoval. Jsem zvědav, co se mnou udělají Pavlovy chilli papričky, jestli mi zase ochrne část obličejového svalstva pod pravým okem a nebudu moci pět minut mluvit, nebo si bez mrknutí oka dám dvě (ten obrat je docela zrádný, protože je dost možné, že mi ochrnou oční svaly a mrknu jenom jednou, protože podruhé už oko neotevřu).
Druhý den v El Nidu jsem strávil procházkou po okolí. Dostal jsem bláhový nápad vyšplhat na kopec na městečkem, odkud bych měl skvělý výhled po okolí. Dostal jsem se asi do třetiny, kde jsem si již opravdu nebyl jist, která z možných džunglových pseudocest v příkrém svahu plném malinkých ostrých kamínků je ta pravá a raději jsem se vrátil. Prasátko v ohrádce nad mořskými vlnami se ani neprobudilo. Zbytek dne propršelo. Den poslední v El Nidu jsem se vydal potápět. Okolní ostrovy jsou plné romantických pláží jenom pro dva, mělkých míst na šnorchlování i trochu hlubších k potápění. Korály jsou zde opravdu nádherné a zachovalé. Dynamitem se zde na rozdíl od zbytku Filipín už nerybaří.
Žádné komentáře:
Okomentovat