Filipínská fiesta

11.6.2009

Sibulan je provinční městečko pár kilometrů na sever od Dumaguete. Celý týden se zde slavila fiesta, tudíž jsem neměl na výběr než zůstat a porovnat oslavy s fiestou španělskou, a potažmo i s českou poutí a zabijačkou, které se celá oslava podobá možná ještě víc. Akce pořádané radnicí se zde odehrávají každý den v týdnu. Přijel jsem ve čtvrtek a uprostřed města se konala pěvecká soutěž místních nadějí, kategorie byly odstupňované podle věku. Následně se konalo vyhlášení místní královny krásy a obligátní disko.V pátek byl Den nezávislosti. Ráno proběhlo v rytmu několika dětských tanečných představení, politických projevů a pokládání věnců k památníkům hrdinů (neznámé vojíny zde nemají). Odpoledne se konala mše a následně poutní procesí věnované svatému Antonínu. Průvod vynesl sošku před kostel a na molo vedle. Ozdobená loď držená na lanech několika statnými a velice opálenými mladíky se vzpínala ve vlnách. Soška doprovázená několika mnichy v bílém byla vnesena jako první. Následně se přidala polovina davu. My jsme byli na policejní lodi s majáčkem, který opilý kapitán pustil hned po vyplutí na moře. Na špici lodě odpalovali pomocníci zábavnou pyrotechniku a kolem nás kroužily malé trimarany, zdejší to oře místních rybářů – kovbojů nespoutaných moří. Jestli vám to přijde přehnaně patetické podívejte se na supermana na videu:) Lodní procesí projelo celou oblast a zase se vrátilo i se soškou svatého na místo vyplutí. V zemi, kde je přes sedm tisíc ostrovů se pouť musí slavit přeci jen trochu jinak.

Později odpoledne jsme šli na návštěvu ke známým Margy. Pánové již od brzkého dopoledne popíjeli místní rum značky Tanduay, ženy pobíhaly všude možně a shromažďovaly se v kuchyni, kde také trochu popíjely. Na veřejnosti zde ženy téměř nepijí a nekouří. Děti byly ve středu pozornosti všech hostů a bylo jim to upřímně jedno. Hlavním chodem byl Lečon, grilované prasátko, tradiční to pokrm. Prasátko má kolem dvaceti kil, svázané nohy a tajemně se usmívá. Zevnitř je vycpané listy a kořením a největší pochoutkou je kůže a ocásek. Děti koukají na televizi a známí se střídají v návštěvách, během kterých není třeba konverzovat, stačí rychle konzumovat. Večer bylo disko. Moje taneční kreace přilákaly velikou pozornost a přihlížející, jež mezitím přestali tancovat, utvořili třímetrový kruh ve kterém jsem se snažil předstírat, že je vůbec nevidím. Vydrželo mi to deset minut a potom jsem si raději šel dát dalšího San Miguela.