Nikko, Utsunomiya a Matsushima

 

24.5.2009

Opět jsem se ocitl na Tokijském nádraží, jehož projití není nikdy na chvíli. Přesunul jsem se vlakem do Nikka, města chrámů a pohřebišť. Tam jsem zcela náhodou, ale vlastně podle plánu vymyšleného v pátečních pozdních nočních hodinách, potkal Ondru a Denisu, dva členy české partičky, jež do Nikka odjeli o den dříve. Měli jinou vstupenku, takže do některých chrámů šli oni, do jiných já. V Nikku je několik chrámových komplexů, které jsou považovány za nejkrásnější v Japonsku. Novou etapu budování začal první opravdový šógun na začátku sedmnáctého století. Znatelně rozšířil existující chrámy a následně se zde nechal pohřbít. Hirohito zde trávil podstatnou část druhé světové války. Viděli jsme slavné tři opičky i spící kočku. Chrámy jsou nádherné, ale popisovat je nebudu, neb je lepší přečíst si cestovní průvodce. Objevili jsme chrám porostlý mechem, napravo za muzeem stranou v lese, ve stínu vysoké skály, kam turisté nechodí. Tam se mi asi líbilo nejvíc. Celý den bylo anglicky zataženo, chvíli pršelo a chvíli ne. Deštík z Nagasaki se ukázal jako spolehlivá záchrana, i když se v mých rukou začal postupně rozpadat. Možná jaderné štěpení.

Večer jsem přijel za Tedem do Utsunomiye. Chvíli jsem na něj čekal na nádraží, aby následně dorazil i se svým kámošem, kolegou z práce. Ted je z Kalifornie, kolega pro změnu z Kanady. Oba učí v Japonsku angličtinu. (cizinci zde téměř nic jiného nedělají a evidentně je zde ještě velký kus práce nutné učinit). Učí prý všechny věkové kategorie, včetně úplně malinkatých dětí. Nejmladšímu „žáku“ jsou prý tři roky. Zeptal jsem se, jestli si myslí, že učit poloviční batolata má smysl. Tvrdili, že rozhodně. Důležité je, že děti hodiny baví a nechodí tam z donucení. Jejich pokroky jsou prý vidět. Velkým problémem všech Japonců při studiu angličtiny je lingvistický ořech, totiž fakt, že v japonštině nevyslovují všechny souhlásky a slabiky, které jsou v angličtině, tudíž jsou pro ně některá slova v podstatě nevyslovitelná. Pokud se začne s jejich procvičováním v brzkém věku, mají velkou šanci je naučit. Nenuceně jsme se přesunuli do nedalekého baru, kde jsme pokračovali v probírání dalších zásadních témat, jako je kvalita japonské whisky, kanadský hokej a mé cestovní plány. Milý pan majitel, dle Teda čtyřprocentní zástupce, byl naším společníkem až do chvíle, kdy jsme usoudili, že bude čas večírek ukončit. Jako výslužku jsme dostali každý dvě malé láhve vína, jež prý zbyly z oslav sedmého výročí založení podniku.

Ráno se napotřetí budím, vyhledávám vlakové spojení a pádím na nádraží (tedy spíše jdu, hlavu skloněnou k zemi, neboť jsem se nestihl vysprchovat ani oholit). Musím vypadat opravdu odpudivě v porovnání s upravenými Japonci. Shinkanzen bez problémů stíhám a hodinová jízda na sever mi dává příležitost provést ranní hygienu. Tyto knoflíkářské civilizační návyky mi pomáhají opět se cítit jako člověk a zvědavý turista.

Po přestupu v Oboke se dostávám do Matsushimy, jež mi byla večer v baru doporučena jako ideální místo na jednodenní výlet. Japonci jsou evidentně posedlí číslem tři. Po návštěvě jednoho ze tří skrytých údolí (Iya na Shikoku), se dostávám na místo, jež je považováno za jedno ze tří míst v Japonsku s nejhezčí vyhlídkou („best viewing places“). Matshushima je městečko v je zálivu posetém ostrovy. Na kopci je park, ze kterého je mnoho z nich nádherně vidět. Pravděpodobně by se v  parku dalo bez problémů i přenocovat, v některých pasážích má parametry neudržovaného lesa. Tři ostrovy jsou přístupné přes mosty. Na jednom z nich se nachází dřevěná svatyně, na dalším do kamenů vyrytá poezie a sochy budhů a na největším ZOO či květinárium. Město má ideální velikost na jednodenní výlet, za půl hodiny se dá projít z jednoho konce na druhý. Za pár penízků se zde dá koupit spousta výborných mořských potvůrek, většinou napíchnutých na špejli jako vícehubky. Strávil jsem zde příjemných několik hodin před odjezdem vlaku o půl šesté. Byl to poslední možný spoj, který mě dovezl na dva navazující Shinkanzeny, jež mě o pět hodin později a více než sedm set kilometrů dále vysadily v

Matsushima, Japan

Nagoye, mé poslední destinaci na přenocování, opět u Luďka, s nímž jsem před týdnem autem projížděl japonskou divočinu.