4.6.2009
Z Palawanu jsem letěl odpoledním letadlem do Cebu. Tamní letiště je na ostrově, asi patnáct kilometrů od centra. Shodou okolností je to místo, kde 
byl zabit Magellan poté, co jako první obeplul svět kolem dokola. Pár dní předtím jeho lodě přistály po dlouhé a vyčerpávající plavbě přes Tichý oceán o kousek dále, v dnešním Cebu. Na místě prvního přistání je památník a dřevěný kříž, jež prý obsahuje třísku kříže původního. Filipínci si jej velmi cení, neboť to byl první křesťanský kříž na ostrovech a oni jsou velice zbožní. Původní náboženství se téměř zcela vytratila. Zajímalo by mě, zda byli tak pobožní i v nich. Mimochodem, náčelník, který zabil Magellana – Lapu-Lapu, je také oslavován jako národní hrdina. V letištní hale jsem odchytil jediné dvě bělošky v mém letu a domluvil s nimi společný odvoz taxíkem do centra. O půl hodiny později jsem vystoupil v Ayalla Mall, obrovském nákupním centru. Řekl bych, že největším, jaké jsem doposud viděl. Jak jsem se později dozvěděl, není toto centrum největší ani v Cebu, natož v celých Filipínách. Při vstupu do jakýchkoliv takových budov je nutné se podrobit rentgenové kontrole a ukázat batoh. Je pravda, že tyto kontroly jsou často velice laxní (alespoň pokud vidí turistu s jeho obrovským batohem, který by teoreticky mohl obsahovat pár kilo plastiku), avšak ozbrojení policisté a ostrahy jsou na Filipínách doslova na každém kroku. V posledním patře u jídel jsem počkal na Danna, který mi nabídl přespání na jednu noc v Cebu. Batoh jsme nechali v občanském centru, ve kterém pracuje. Organizuje pomoc školám a vzdělávacím institucím – peníze dostávají od soukromého sektoru. Velice efektivní a přímočarý způsob, škoda, že něco podobného v takovém rozsahu v Čechách chybí.
Večer jsme se vypravili s jeho přáteli na večeři, která byla zakončena karaokem (jinak to tady ani skončit nemůže). Pozdě v noci jsme došli k němu domů. Dům sice zděný, ale to bylo asi tak vše. Omítka žádná, štěkající psi všude okolo, občas kolem proběhl šváb. V kuchyni spala babička, v obýváku Danův bratr, který mi uvolnil místo ve svém pokoji. Spalo se mi krásně, ráno mě vzbudil kohout a všechno bylo v pořádku. Předtím, než mě Dan posadil na autobus směrem na ostrov Malapascua, mi ukázal školu, s kterou spolupracoval. Děti byly z bělocha u vytržení, stejně jako celá čtvrť, v které jsme se procházeli.
Žádné komentáře:
Okomentovat