Ostrov,který jsem ihned po příjezdu nazval jedním z rájů na zemi (doufám, že jich najdu víc). Ostrov není větší než jedno z menších pražských sídlišť, opravdová pláž je zde jenom jedna a nejvyšší kopec má přes tři sta metrů. Po západu slunce, kdy se pláž vyprázdnila od barvu měnících turistů, se na ní každý večer objevili malí kluci, kteří zapálili tyče a řetězy a začali točit. Turisti, jež se mezitím přesunuli do plážových barů se na ně koukali v nudných částech filmů, které v každém baru promítali na plátně.
Našel jsem zde mnoho příležitostí k boulderingu nebo ke skalnímu lezení (zhruba do 7b ve francouzské stupnici). To však stále není věc, která ostrov proslavila. Místní korálové útesy jsou jedny z nejpozoruhodnějších v Jihovýchodní Asii, o čemž svědčí i množství potápěčských kursů, které je zde nabízeno. Neodolal jsem a jeden si zaplatil. I cena je více než příjemná, dalo by se i říci, že se nedá najít o mnoho příjemnější místo, když mluvíme o ceně. Kurz se mi podařilo ve čtyřech dnech úspěšně absolvovat. Žraloky, delfíny ani jiné přerostlá stvoření jsem sice neviděl (doufám, že na ně narazím na opačné straně poloostrova, v Andamanském moři), ale korálové útesy za podívání stojí i bez nich. Možná ještě víc. Je to zvláštní pocit, vznášet se deset metrů pod mořskou hladinou, supět jako rozčílený Darth Vader a pozorovat ryby, které pozorují vás. Velice relaxační záležitost. Koneckonců, Darth Vader byl stejně nejlepší.
Týden na ostrově utekl jako voda u jeho pobřeží. Spřátelil jsem se s dvaceticentimetrovým gekonem, který pravidelně navštěvoval mojí koupelnu a vysával přemnožené komáry. Fascinovalo ho především čištění zubů. Ani se nepohnul. Mimo něj sem narazil na několik zajímavých osůbek na ostrově se potloukajících. Někteří z nich pracovali pro Phenix diving, u kterých jsem dělal kurz. Každý večer se scházeli v hospodě naproti a bavili se. Naučili mě „opíjecí“ hry s kartami. Nemůžu se dočkat až je vyzkouším na české populaci. Potkal sem holandského majitele baru Pooh. Po druhém pivě z něj vypadlo, že se zamiloval do dívky z Čech. Utěšoval jsem ho tím, že cizincům se to stává velice často a Čechům ještě víc a dal sem mu tip na žižkovský Vystřelený voko. Z holandské televize se naučil jednu nezbytnou frázi (asi nejlepší, kterou jsem zatím od cizince slyšel): Když byl menší tak u nich dávali A je to!, což osobně považuji společně s Osudy dobrého vojáka Švejka za nejlepší charakteristiku české mentality (Kundera mluví jenom o ženských). Říkal že jeho fráze má největší úspěch po milování, efekt si dokážu představit. Na ostrově je už přes dva roky a popisuje jej jako přerostlou vesnici, kde všichni znají a vědí všechno o všech. Vesnička má středisková ztracená v mořích bezedných.
