Phnom Penh

3.4.2009

Brzy ráno jsem ze Singapuru odletěl do Phnom Penhu, hlavního města Kambodže. Celou noc jsem strávil na letišti, neboť první ranní metro jelo příliš pozdě a taxíkem se mi nechtělo. Letiště je to pěkné, navíc zde mají neplacený internet, takže čas se podařilo překlenout poměrně rychle. Po příletu jsem se na letišti opět přesvědčil o tom, že nejdražší z celého pobytu je vždy první den – nezbytné výdaje na letišti a přemrštěné platba taxikářům. Je to všude stejné. Ubytoval jsem se v Narin guest house, jedním doporučovaným v Knize a volba to byla správná. Za tři dolary mám pěkný čistý pokoj ve druhém patře, v přízemí je internet a bezpečnostní sejf, oba zdarma pro hosty a je zde velká terasa pro podvečerní meditaci s láhví místního piva Angor.

Po dospání deficitu z nočního bdění na letišti jsem se vydal na kratší procházku do města. Nejprve mé kroky zamířily na ruský trh (které zde mají kupodivu tři stejného názvu).

Pokud nepočítám neustále otravující taxikáře, tak lidé zde se turistům „věnují“ mnohem méně než v Indii, kde na turisty pokřikují jenom malé děti, ale všichni ostatní vás pozorují. Zde si lidé žijí svým životem a turisty nechávají žít si svým, málokdy jim věnují i zvědavý pohled.

Hlavní vlakové nádraží svědčí o tom, že se zde nejedná o hlavní způsob přepravy čehokoliv. Malá budova a tři nástupiště, vlaky zastaralé, elektrifikace samozřejmě žádná. Vzpomněl jsem si na článek v novinkách.cz, který popisuje místní lidovou tvořivost – bambusové vlaky, jež staví místní k dopravě těžších nákladů. Nejvíc mě pobavilo vyřešení problému, když se taková dvě železniční vozítka potkají. Dvě koleje vedle sebe zde nejsou a tudíž je nutné jeden demontovat a následně opět složit. Demontuje se vždy ten lehčí. Jednoduše geniální!