4.4.
Ráno jsem si po dlouhý době trochu přispal, takže jsem se vzbudil do začínajícího parna, které je opravdu nesnesitelné. Zítra zkusím španělskou variantu – ranní vstávání a siesta. Šel jsem se projít ke královskému paláci. Cestou jsem potkal spoustu ministerstev. Asi nejzvláštněji na mě působilo Ministerstvo ženských záležitostí (Ministry o Women's affairs). Představoval jsem si o čem tam rozhodují a asi bych tomu jako muž stejně nerozuměl. Ulice jsou zde široké, bulváry ve francouzském stylu. Dříve byl Phnom Penh považován za nejkrásnější město Indočíny. Nyní zde z této doby zůstaly pouze relikty. Královský palác je krásný, udržovaný, plný krásných zátiší a pagod. Samotný palác je vzhledem k tomu, že v něm stále sídlí král, nepřístupný. Turisté mohou do zahrad, korunovační síně a stříbrné pagody, ve které se nachází socha budky v životní velikosti zhotovená z pravého zlata. Podlaha je z dlaždic stříbrných.
Zašel jsem na masáž. Dočetl jsem se, že v centru pro hendikepované masírují slepí maséři, tak jsem zamířil tam. Opravdu se mi hodinu věnovala slepá masérka, záda jsou lepší, ale i třetí den po masáži mě bolí hlava. Asi budu muset zajít na další, která to spraví. Standardní taxa zde je šest dolarů za hodinu. Pokud se necháte hodinu masírovat a potom jdete hodinu do vířivky zaplatíte deset. Jinak dolary se dá platit úplně všechno, fungují zde jako paralelní měna, takže ani nemá cenu rozměňovat příliš hotovosti.
Večer jsem se setkal s Chandym. Chandy je místní, kterého jsem kontaktoval přes Couchsurfing. Vystudoval magistra financí na Tchajvanu, tam se naučil i mandarínskou čínštinu a před dvěma měsíci se vrátil do Kambodže a začal pracovat pro místní odnož tabákového koncernu British-American Tobacco. Pracuje od osmi od rána do šesti do večera. Pauzu na oběd mají přibližně hodinovou. Došli jsme si na večeři a potom mě na svém skútru ukazoval město. Projížďka se mi líbila, propojil sem si jednotlivé části které jsem již pěší turistikou zvládl sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat