7.4. - 10.4.
Ranní cesta autobusem do Siam Reapu. Původně jsem měl v plánu se zastavit ještě v Kampong Thomu, jež leží zhruba v polovině cesty, ale po zvážení finanční výhodnosti (polovina cesty za pět dolarů, cesta celá za šest), jsem se vydal přímo do Siam Reapu, místní Meky turistů. Do města jsem přijel v začínajícím pozdním odpoledni. Naháněči a řidiči Tuk-tuků se na nás přímo u dveří autobusu sesypali jako vosy. Další se lepili na zavřenou bránu nádraží. Od Johna jsem věděl, že ti co stojí u dveří musejí autobusovým společnostem platit přibližně třicet dolarů měsíčně + plus poplatek za každého turistu, kterého svezou. Nepříliš vděčné zaměstnání když si představíte hordy turistů vyzbrojených nejaktuálnějšími verzemi průvodců s cenami za svezení. Řidič potřebuje dostat alespoň dva dolary za cestu aby nebyl ztrátový (platí aby se dostal k autobusu). Turista mu dá jeden a ještě je naštvaný, že jsou řidiči drzí. Siam Reap je řekl bych turisticky hezký. Existuje zde mnoho restaurací s mezinárodní kuchyní, hospody, anglické bary, jedna Pub street, masérky, průvodci, promenáda u řeky a trh se suvenýry pro známé doma. Prostě balíček všeho v jednom, Kambodža included. Samozřejmě že hlavní atrakcí a důvodem, proč se zde vše toto nachází jsou chrámy. Většina z nich byla postavena v období mezi devátým a čtrnáctým stoletím našeho letopočtu. Některé jsou hinduistické (většinou), pár je buddhistických. Záleželo na králi, jaké náboženství prohlásil za státní. Celá oblast byla dříve protkána kanály a obklopena rozlehlými uměle zbudovanými jezery (ohromný znamená například 8x3 kilometry). Chrámy jsem procházel tři dny a přesto jsem zdaleka neviděl všechny. Angor Vat a Bayon, dva hlavní turistické šperky, jsou celý den zahlceny turisty. Našel jsem však několik takových, kde jsem byl dlouhou dobu kromě řvoucích ptáků a cikád jediným obyvatelem. Podívejte se na fotky, u některých z nich se nacházejí komentáře, u většiny slov však slov není třeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat