31.3 – 2.4.
Singapur je vítanou oddechovou zastávkou na mé cestě. Jsem na návštěvě u Denisy, která přednáší na zdejší univerzitě. Byt je s výhledem na přístav, televize plazmová, záchod evropský a před domem soukromý bazén fitness centrum pro obyvatele domu. Není to špatné, vše je spíše v dimenzích evropských než asijských.
Singapur („Lví město“) – městský stát vybudovaný do své dnešní velikosti Brity v průběhu devatenáctého a první poloviny dvacátého století, kteří se založili vojenskou základnu k ochraně svých zájmů v piráty sužovaném Malackém průlivu. Za zakladatele moderního Singapuru je považován sir Thomas Stamford Raffles, první guvernér ostrova, který zdejší původně ostrovní pralesní oblast s jednou malou osadou čítající 150 pohanských duší nacházející se 130km severně od rovníků přeměnil v nejvýznamnější britský přístav na východ od Bombaje. Na ostrově o rozloze přibližně 30 x 20 kilometrů (646 kilometrů čtverečních přesně) dnes žijí přes čtyři miliony lidí. Tedy abych byl přesný, tyto čtyři miliony žijí jenom asi na padesáti procentech ostrova, zbytek tvoří nezastavěná oblast – stromy, přírodní rezervace, zoologická zahrada (ano, i ta se sem vejde), Changi airport - jedno z největších letišť na světě, vojenské prostory a tak dále. Obyvatelstvo tvoří ze tří čtvrtin občané čínské národnosti, dále jsou zde Indové, Malajci, Arabové a poté všichni ostatní. Na ostrově jsou dva menší kopce, které zanechaly víceméně ze sentimentálních důvodů (na jednom z nich se nacházejí pozůstatky nejstaršího městského osídlení z jedenáctého století). Všechny ostatní kopce naházeli do moře, aby si rozšířili území. Takoví šikovní asijští Holanďané. Počasí je zde celý rok stejné, kolem třiceti stupňů s občasnou přeháňkou.
Singapur jsem procházel dva dny. Den první jsem zavítal do Chinatownu, čínské čtvrti a pozoroval staré pány zabrané do „čínských šachů“ (pro nás je to dáma). Navštívil jsem silně přezdobený budhistický chrám na stejném náměstíčku, očkem se podíval na hinduistickou svatyni a muslimskou mešitu ve stejné ulici o trochu dále. Náboženskou toleranci zde také každé příležitosti náležitě zdůrazňují. Při pozorování obludně velkého přístavu plného tankerů a jiných podivných lodí je mi jasné, že o obchod tu jde především. Přístav se mi zdá plný, ale Denisa, říká, že je vlastně poloprázdný a že pro ní je to jeden z viditelných příznaků Krize (o které jsem se na blogu ještě nezmínil za což se všem krizomaniakům omlouvám).
Odpoledne jsem zašel do City, tedy centra města, oblasti, kde nejnižší budova má šedesát pater a to jenom proto, že je třicet let stará. Mrakodrapy zabírají nemalou část ostrova, který celý stojí v podstatě na písku. Ještě že tady nemají tak častá zemětřesení. Fotil jsem vydatně, vše působí ohromujícím dojmem, asi jako katedrály na středověkého člověka. Jenže na fotkách nejsou skoro žádní lidé, nemají tam prostě místo. V porovnání s nimi se člověk zcela vytrácí, jejich rozměry jsou ne-lidské. Mrakodrapy soupeří s nebesy, nejsou měřeny stopou člověka. Zdejší nákupní centra jsou v něčem podobná. Jsou velká, megalomanská. „Chrámy konzumu“, jak zní přiléhavá definice. Mší je potom samotné pobývání v chrámu, sakrifikace a adorace vystaveného zboží.
Singapur je velice neasijký, konzumně evropský. Řidiči zde netroubí a zastaví, pokud vstoupíte do vozovky na přechodu, autobusy jezdí na čas. Rychle si kupuji letenky a mizím do Kambodže.
Fotografie ze Sigapuru jsou zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat