21.5.2009
Již před cestou do Japonska bylo jasné, že navštívit Nagasaki nebo Hirošimu je v podstatě povinností a každý ostrovní turista se tam také vydává. Nejprve jsem měl v plánu navštívit města obě, potom jsem názor změnil, neboť lidé, kteří obě navštívili tvrdili, že muzea jsou velice podobná a co týče obsahu celkem se kopírují. Chtěl jsem tedy navštívit Hirošimu a teprve den před odjezdem ze Shikoku jsem se rozhodl pro Nagasaki. Hlavním důvodem bylo, že Nagasaki je opravdu velice daleko od centrálního 
Japonska a bez Rail Pasu je návštěva tohoto města příliš drahá, zatímco Hirošima je mnohem blíže, přímo na hlavní Shinkanzenové trase, a proto je možné si do ní udělat denní výlet klidně i z Tokya. Do Nagasaki jsem se tedy vypravil velice brzy ráno, neboť mě čekala cesta přes polovinu ostrova Honšů. Celkem cesta zabrala přes pět hodin, z toho dvě hodiny Shinkazenem a další tři hodiny místními expresy.
Po výstupu z vlaku mě uvítal déšť a cestou do muzea jsem tedy vesele zmokl (v muzeu jsem jeden deštník našel a jsem od té doby v suchu). Jeden z tázaných turistů-informátorů tvrdil, že muzeum v Nagasaki je zajímavější, mnohem méně patetické („podívejte co nám ošklivého udělali“) a více se zaměřuje na fakta. Po shlédnutí expozice musím uznat, že tam nic jiného než fakta vlastně není. Prohlídka je rozdělena do oddělení nazvaných atomové záření, účinky alfa, beta a gama paprsků, specifické účinky na člověka a tak dále. Výpovědi svědků a mnoho videí pomáhá v názornosti. Z artefaktů jsou tam nejrůznější předměty ze zasažené zóny (roztavené láhve, zastavené hodinky, lebka zatavená v helmě, kosti ruky v kameni atd.), dále původní fotografie (popáleniny nezvykle vysokých řádů). Prohlídku zakončuje vývoj jaderných zbraní po válce, jejich současný stav a množství arsenálu jednotlivých zemí. Věděli jste, že Francie má třikrát víc jaderných zbraní než Velká Británie (šedesát proti dvěma stům)? Na co to ti galští kohouti asi potřebují? Kdyby tam ve stejnou dobu nepobývala polovina nižšího stupně základní školy, užil bych si prohlídku asi ještě trochu více. Řvoucí školáci jsou stejní úplně všude.
Cesta zpět je podobná cestě tam. Celý den jenom prší a prší, jen se leje. Déšť a zase déšť. Čekám na přechodech pro chodce, kde vůbec nic nejede (ale všichni stojí a tak stojím taky). Jdu jen z nádraží do muzea a zase zpátky. Celkem se v Nagasaki zdržuji jen čtyři hodiny a pak již musím na vlak. Jedu expresem do Hakate, tam přestupuji na Shinkanzen do Osaky, kam dorážím těsně po jedenácté večerní a před půlnoci sedám do nočního JR autobusu (také zadarmo), jež mě ráno vyklopuje na hlavním nádraží v Tokyu. Za dvanáct hodin jsem ujel 1300 kilometrů a ocitl se v naprosto jiném světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat