Trang

  Přijel jsem do města, v kterém se jenom přestupuje, abych tam zůstal dva dny a klidně zůstal déle. Trang je jedno z thajských měst bez pláží a turistů, avšak se svým kouzlem, pokud se ho rozhodnete hledat. Největší atrakcí je zdejší noční trh. Brány (samozřejmě žádné nemá) se otevírají se západem slunce a zavírají (stále především obrazně) kolem deváté. Najdete zde delikátní jídla plná všech pestrých thajských chutí, klasickou, většinou nemastnou, bižuterii i spicy hard-core piercing, to vše doplněné nepřeberným množstvím přepálených CD vycházejících popových hvězd s olejovou barvou kůže.

Ubytován jsem byl v Yamawa guesthouse, kde se obsluha i cena ukázala velice příjemnou. Navíc mi půjčili skútr, na kterém jsem projel Tam i Zpět kraj zdejší o sto šest (i když tolik jsem nejel). Okouzlily mě holky v rezervační kanceláři (Andaman travels) na nádraží. Vypadaj na osmnáct a je jim dvacet šest a jestli nevěříte vydejte se tam na vlastní pěst. Na té motorce jsem nakonec ujel přes stopadesát kilometrů. Silniční kontrola byla jenom jedna. Řidičák nemaje situaci zachráňuji českým pasem, po jehož krátkém studiu policista vyndává služební pistoli, což mě mate, neboť víza platná mám. Iniciály na zbrani a pasu se shodují, čímž je úspěšně dokončena kontrola a já mohu jet. České zbraně opět bodují. Na vyjížďce jsem navštívil čtyři vodopády, jež se nalézají asi čtyřicet kilometrů od Trangu ve vnitrozemí. První z nich měl alpské parametry. Voda padající z výšky přibližně sto padesáti metrů, dole soukromá laguna na koupání, kam již kempující thajské rodinky nedošly. Druhý byl menší a obsazen partičkou výrostků. Třetí jsem docela dlouho hledal, moje mapa připomínala ranní skicu nepříliš nadaného umělce. Chvíli jsem jezdil mezi plantážemi, které postupně houstly a kopce po stranách cesty začaly vybízet ke skalnímu lezení. Potkal jsem pána který tam bydlí. Nepředpokládám že kolem něj jezdí zmatení bílí falangové každý den. Skvěle jsme si popovídali, každý ve svém jazyce, myslím že především o farmaření a tvrdosti dřeva ve vyšších nadmořských výškách. Poté jsem se vrátil na hlavní cestu a po chvíli objevil tu správnou odbočku ke třetímu vodopádu. Třetí vodopád byl esteticky nejhezčí, voda proudící mezi stinnými stromy byla natolik krásná, že jsem si chvíli ani nevšímal jinak velmi aktivních komárů. Poslední vodopád jsem našel chvíli před západem slunce. Předháněl jsem se s místními kluky v tom, kdo skočí nejhezčí skok z nejpodivnějšího místa. Bylo vidět že amatéři rozhodně nejsou. Nakonec šli domů a já jsem si dal kraulový strečink – místo běhání na pásu v posilovně se dá plavat proti proudu v horské bystřině. Na stejném místě zůstanete v obou případech.

Je nedělní ráno a já stojím před jedinou bankou, která má mít v Trangu v neděli otevřeno. Otevírá za pár minut a pozoruji páreček turistů, kteří čekají ve stejné frontě jako já. Po otevření s radostí kvituji že chlapec si stejně jako já jde proplatit cestovní šeky. Následně zdálky pozoruji jeho pas, vypadá velmi podobně mému. Přibližuji se a ...ano. POPRVÉ JSEM POTKAL NA SVÉ CESTĚ NAPROTO NÁHODNĚ ČECHY. Nákupní centrum v Trangu, kam se nejezdí, neděle, deset hodin ráno.

Poslední večer v Trangu byl ve znamení satelitní televize a nedělních live fotbalových přenosů evropských lig. Fotbal je tady celkem běžnou záležitostí (avšak populárnější a v televizi více zastoupený je zde bezesporu rugby a kriket).