Japonské půdy jsem se poprvé dotkl na Kansai airport, jež se nachází na jih od Osaky. I když s tím dotekem je to poněkud sporné, neboť letiště je postaveno na umělém ostrově, na který vede jako jediná komunikace most. 
Konstruktérský zázrak s určitými nedostatky: celý ostrov se prý postupně propadá, tudíž bude v brzké době provádět blíže nespecifikované záchranné práce. Docela by mě zajímalo jaké a ještě více co se nakonec potopí dříve - Kansai airport nebo Benátky? Osaka nad ním je potom třetí největší město (po Tokyu a Jokohamě). Aglomerace Osaka-Kobe-Kyoto je domovem pro osmnáct milionů lidí. V Osace je údajně největší rozdíl mezi denní (pracující) a noční (bydlící) populací v Japonsku – přes den tam pracuje přes tři a půl milionu lidí, v noci přespává o milion méně. Metrem v Osace se ročně projede přes devět set milionů lidí.
První noc jsem spal u Huga ve Wakayamě. Hugo je frankofonní Kanaďan, jež učí angličtinu a v Japonsku žije již šestým rokem. Spal jsem na gauči v jeho učebně. Ráno mě čekala cesta autobusem na nádraží. Lístkový systém je evidentně vytvořen jiným logickým okruhem. Vstupuje se zadními dveřmi, kde si cestující odebere lístek (pro šetřily - odebrání aktivuje pípnutí u řidiče, takže pozná, že jste si ho vzali) a vystupuje předními, kde se platí podle vzdálenosti, která se pozná podle čísla na lístku a digitální tabule vepředu, s číslem a cenou, která samozřejmě neustále roste, skokově a spíše náhodně. Lidé ve vlaku se na mne dívali poněkud podivně, neboť můj velký batoh zabral sedadlo naproti, jediné „volné“ v celé soupravě. Již podruhé prošel průvodčí. Alespoň si myslím že to byl průvodčí, vypadá tak. Lístky však žádné nekontroluje, pouze se na začátku a konci vagonu celé soupravě ukloní. Pán naproti si čte komiks. Vypadá úplně přesně jako pán, který si čte komiksy. Vlak je rychlý a vůbec se neklepe. Když zavřu oči, tak nepoznám jestli jede nebo stojí. Je to místní lokálka, kterou jezdí ti chudší do práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat