Penang

4.5.2009

Přesun více na jih k rovníku z jednoho ostrova na druhý. Ráno jsme taxíkem (MHD na Langawi neexistuje) přijeli do Kuahu, prošli zdejší nákupní Duty free centrum (kde jsem se rozloučil se svým již značně zalátovaným baťůžkem) a vydali se na pevninu do Kuala Kedah. Tam jsme chvíli bloumali, abychom zakrátko zjistili (určitě asi – asi určitě), že tam opravdu žádný autobus do Alot Setaru, kde jsme měli najít ten správný hlavní spoj, prostě nejezdí. Využili jsme tedy služeb místní taxislužby, jež se ukázala jako levnější varianta než náhodní kolemjdoucí přátelsky nabízející svezení vlastním autem. Taxikář, ač anglicky mluvil, toho zpočátku příliš nenamluvil a rozpovídal se až po náhodné policejní kontrole, která jakmile spatřila dvě cizinky na zadním sedadle, neodolala a vše poctivě zkontrolovala. Autobus odjížděl za dvacet minut po našem příjezdu na nádraží, což by ideální část na rychlý, kvalitně kořeněný oběd. Díky poctivému chilli jsem na chvíli přestal vnímat i okolní vedro. K večeru jsme přijeli jsme na Penang, ostrov spojený s pevninou třináctikilometrovým mostem a nepřetržitě pendlujícími lacinějšími trajekty vedle něj. Hlavní město Penangu se jmenuje Georgetown a ve všech průvodcích je uváděno jako místo, které je v Malajsie nutné navštívit. Město si zachovává svojí ospalou eleganci, jež je smíšena ze zbytk ů koloniální čtvrti, Chinatownu a Malé Indie. Zcela určitě (a určitě asi), se zde dá prožít několik velice příjemných dní. Druhý den ráno jsme se šli projít do budhistické svatyně – chrámu Kek Lok Si, jež se nachází na kopci nad městem. Je největším budhistickým chrámem v Malajsii, který je navíc každým rokem dále rozšiřován. Mniši tam určitě nějací budou, i když osobně jsem žádného neviděl. Narazil jsem na mnoho želv, které byly navršeny v pohyblivých vrstvách vyčnívajících z jezírka. Celý chrám je megalomansky (pardon čínsky) obrovský a přezdobený zlatem.