18.5.2009
Himeji je jedno z míst, které doporučuje úplně každý průvodce či osoba, které se zeptáte, co by bylo dobré v Japonsku navštívit. Měl jsem to po cestě, Shinkazen tam staví, tak jsem se zastavil. Hrad není daleko od nádraží, za patnáct minut to velmi pomalým tempem ujdete pěšky. Na 
hradě mají uzamykatelné skříňky levnější než na nádraží, takže se vyplatí dojít i s batohem. Hrad je jeden z mizivého počtu hradů, které v minulosti nevyhořely, nebyly vypáleny, nebo nebyly vybombardovány Američany během druhé světové války (tedy opět spíše spáleny, neboť používali především zápalné bomby). Proto jsem se ani nedivil, že se tam na každém kroku nacházejí hasicí přístroje a na hradě i přilehlém okolí je zakázáno kouřit (a také jíst a pít, což již chápu méně). Japonci o něm tvrdí, že byl stejně jeden z nejhezčích, pokud zahrneme i ty zpopelnělé. Dominantu tvoří pětipatrová věž, na kterou jsem se vyškrábal spolu s enormním množstvím organizovaných japonských důchodců a trochu menším počtem bílých turistů. Shora je krásný výhled na město a kopce, jež jej obklopují. Pokud nejste fanatici obdivující konstrukce dřevěných staveb (nosné sloupy a trámy jsou dřevěné a věž váží přes pět tisíc tun), přijde vám interiér jako spíše chudý, znudění rýpalové by řekli nezáživný. Je to koneckonců hrad a proto i interiér je zařízen stroze vojensky. Většina zdobených pavilonů, například pro dvorní dámy a princeznu (s výjimkou jediné věže), překvapivě shořela (ale věž zůstala celá) a byla obnovena mnohem šetrněji.
Pod hradem se nachází vzorová japonská zahrada 
vybudovaná na sklonku minulého století (tedy dvacátého). Lístek do ní se dá koupit se slevou společně se vstupem do hradu (dohromady 720). Za návštěvu rozhodně stojí. Je vybudována dle tradic, květiny a stromy jsou také tradiční (tedy žádný moderní zahraniční zahrádkářský import). Rozdělena je do pěti rozdílných oddělení, ve třech z nich protéká potůček s malými mosty. Cestičky jsou dlážděné plochými kameny, stinné altánky lákají k odpočívání, mech a tráva k obdivování, líné a přežrané zlaté či červené ryby nejspíše ke krmení (to jsem nezkoušel, instantní polévkou by možná pohrdly). Uprostřed jedné ze zahrad se nachází čajový pavilon, kde je možné za 500 penízků prožít a propít japonský čajový rituál (na konci se servíruje cookie-sušenka, což nevím zda opravdu japonské je).
Žádné komentáře:
Okomentovat