Kuala Lumpur

Přijeli jsme na hlavní autobusové nádraží (= bus nás vyklopil uprostřed čtyřproudé magistrály). Příjemný hotel Kameleon jsem našli nedaleko, v jedné boční uličce za nádražím. Město je podivně roztroušené, asi jako skleróza. Tu tři baráky z devatenáctého století, vedle nich dvacetipatrová budova banky z let sedmdesátých, vedle zase novodobé sklo a ocel. Nejznámější stavbou jsou samozřejmě Petronas Tower, nejvyšší (možná už ne, mění se to rychle) budova na světě. Po západu slunce je pěkně nasvětlují, i když na Eiffelovku to nemá, vůbec totiž neblikají. Došli jsme na noční trh, kde bylo k mému překvapení jenom jídlo. Restaurace, jíž jsme vybrali, však byla vynikající, i když slečna servírka (což zní opravdu divně, když si onu zahalenou muslimku vybavím), byla poněkud překvapená mým požadavkem na dojitou porci rýže. Při zpáteční cestě na hotel jsme zkřížili cestu jakémusi průvodu. Vepředu jelo auto s nápisem Happy Vesak Day, jež vydávalo zvuky jako chladírenský vůz a na jehož korbě byl oltářík, za ním průvod se svíčkami a lampiony. V Knize je napsáno, že je to oslava Budhy – jeho zrození, osvícení i smrti. Proč to dělit, když se to dá slavit najednou, že? Výborný nápad, zavedl bych to místo narozenin, i když se obávám, že u nás by to mělo poněkud „morbidní říz“, jak by řekl pivní klasik. S oslavou to asi nesouviselo, ale byl úplněk.