O Hnátovi

Měl bych se vyjádřit k tomu, proč se tento blog jmenuje tak divně, jak se jistě jmenuje. Velice dlouho, avšak ne příliš vytrvale jsem dumal nad tím, jak by se měl nazývat, aby ve svém jistě krátkém názvu zahrnul všech děvět zemí, které se chystám navštívit, zachytil moje rozložité rozpoložení a aby byl dostatečně patetický avšak zase ne příliš. Moje trápení nakonec rozřešila sestra, která to lapidárně shrnula, „jedem na východ od Hnáta tak to pojmenuj tak“.

Ti kdo nejsou z Vysočiny asi netuší o čem mluvím. Hnát je symbolem Havlíčkova Brodu, města z kterého pocházím. Je jeho nejslavnějším zrádcem a pravděpodobně také nejstarším stále přítomným obyvatelem. Jeho kostra totiž stále visí na městské radnici. V dobách své největší slávy bylo město, tehdy nazývané Německý Brod, plné havířů a stříbra, jež se těžilo všude po okolí. Stejně německá, havířská a stříbrná byla v té době i Jihlava, úhlavní to nepřítel. Jednoho dne se jihlavští rozhodli Německý Brod dobít a k tomu využili Hnáta, strážného městské brány. V poslední chvíli zachránily městskou svobodu ženy peroucí ráno u řeky prádlo. Spustily povyk, bránu mu nedovolily otevřít a dle legendy Hnáta i rovnou ukamenovaly. Tudíž má cesta je cestou na východ od mého rodného města. Druhá, ještě vrstevnatější úroveň nad touto urban legend tvoří fakt, že bydlím nedaleko hospody u Hnáta, ve které mají jedno z nejlepších piv v Brodě a často tam při své cestě domů (tedy okolo), zavítám. Jít na východ od Hnáta tedy znamená také vydat se po Chotěbořské ulici směrem k městskému koupališti, tam překročit městský obchvat a ztratit se v polích za Vršovicemi. Obě varianty jsou samozřejmě pravdivé.