Ooty

23.3‭
Je to až s podivem,‭ ‬ale vypadá to,‭ ‬že díky své cestě si zvyknu na ranní vstávání.‭ ‬Podle plánu jsme vstali na ranní Niligiri expres,‭ ‬který z Coimbatore vyjíždí každý den v‭ ‬5:10‭ ‬ráno.‭ ‬Jiná šance,‭ ‬jak stihnout navazující úzkokolejsku,‭ ‬jež nás měla dovézt až do Ooty,‭ ‬nebyla.‭ ‬Maličký vláček totiž vyjíždí jenom jednou denně a to v‭ ‬7:20‭ ‬ráno.‭ ‬Díky ohleduplným spolucestujícím jsme byli po půl hodině v prním vlaku upozorněni na to,‭ ‬že by bylo dobré vystoupit.‭ Na nástupišti jsme zdaleka nebyli sami.‭ ‬Indové již přičinlivě vytvořili frontu,‭ ‬do které jsme se také zařadili.‭ ‭Cesta vlakem se ale neda srovnavat s vyletem na Kokorin...

24.3
Dnes jsme byli na vyhlídce‭ ‬2700‭ ‬metrů nad mořem.‭ ‬Zpět jsme šli celou cestu pěšky.‭ ‬Bohužel v půlce začalo pršet a do údolí jsme dorazili zcela zmoklí.‭ ‬Díky tomu,‭ ‬že jsme dorazili ze zcela neočekávaného směru,‭ ‬jsme se dostali zadarmo do místní botanické zahrady.‭ ‬Následně jsme odmítli dvě rikši za padesát rupií a vzali až třetí‭ (‬a tu stejně až na druhý pokud‭)‬.‭ ‬Byli jsme sice všichni zmoklí a chtěli jsme na pokoj,‭ ‬ale shodli jsme se na tom,‭ ‬že tu jde o princip.‭ ‬Padesát je prostě moc.‭