Samotná cesta ubíhá celkem rychle, nejhorší je balení se. Za posledních několik dní se mi celkem úspěšně dařilo zmenšovat množství spánku a prodlužovat intervaly mezi jednotlivými stravovacími aktivitami. Poslední noc před odletem jsem spal tři hodiny. Opravdu to nebylo tím, že bych měl cestovní horečku, na tu jsem neměl čas, prostě sem to nestíhal. Sestra usnula kolem druhý a já sem jí střídavě přeskakoval nebo obcházel, poslouchal temné dunění vycházející z vodovodního potrubí a zkoušel si vzpomenout, na co bych ještě mohl zapomenout.
Na letišti nám málem ulétlo letadlo, respektive byli jsme vyhlášeni jako poslední neodbavení. Nebylo to kvůli tomu, že bychom přišli pozdě, spíše naopak, neboť na letiši jsme byli o dvě hodiny dříve. Náš let pouze neměl na informačním panelu napsanou konkrétní bránu, ze které odlétá, tudíž jsme se domnívali, že let je zpožděn a nedošlo nám (rozuměj = nepobíhali jsme zmateně a v panice po letišti) že se jedná o technickou chybu. Je to skvělý pocit a myslím že každý by měl být alespoň jednou za život vyhlášen. Kdo není v centru pozornosti, není. Doklusali jsme k odbavovací bráně a následně i do letadla, jehož dveře se za námi okamžitě zavřely. V Londýně již přesun z Gatwicku na Heatrow proběhl bez problémů, stejně jako boarding do letadla. Překvapil mě pouze vláček k naší bráně o trase dlouhé cca 400metrů. Pohyblivé chodníky asi nejsou dostatečně in.
Měl bych uspokojit čtenáře, kteří mají pocit, že čtením těchto zážitků z cest mohou načerpat nějaké zásadní informace, které pomohou při plánování cest jejich. Sám jsem několik těchto deníků přečetl a nějaké informace z nich načerpal, je však také pravda, že hodně témat se opakuje v různých variacích jejich zpodobnění. Rád bych se pokusil tradičně netendečně (pro mě) podat netradiční popis tradičních jevů v netradičních zemích. Zvídavého čtenáře mohu ujistit, že takto netradičně rozvitá souvětí plná podobných slov v různých smyslně nesmyslných konotacích se zde určitě nevyskytují naposled, což ale rozhodně neznamená že jednoduše nepoužívám věty jednoduché. To by byla škoda. Leč psát věty bez „že“ či „což“ či „či“ trochu bolí, že. Nebo ne?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat