30.3
Poslední den v Indii trávíme v Bangalore. Celou noc jsme strávili v luxusním pokoji ve druhém patře, přímo naproti hlavnímu autobusovému nádraží. Luxusní byl proto, že byl rohový a na obou stěnách byla obrovská okna, tudíž jsme měli luxusní výhled na naprosto chaotickou křižovatku přímo pod námi, která neustále vydávala naprosto luxusní bordel. Co se týče autobusového nádraží naproti – kdo neviděl nepochopí. Babylonská věž byla proti němu celkem obstojně zvládnutelný projekt se slabším managmentem. Dopoledne jsme se byli podívat na místním trhu. Nachází se v monolitické třípatrové budově plné podivně rozmístěných sloupů. V přízemí najdete ovoce a zeleninu, v prvním patře potom vše ostatní, co se nedá zařadit do kategorie přízemí a zároveň nepatří do druhého patra. V druhém patře se nachází Hinduware (opravdu se to tak nazývá). Nepodařilo se mi přesně vymezit rozsah věcí do kategorie spadajících, obecněji by se dalo říci, že je to cokoliv “solidního”, pevného, například železného, vyměnitelného, vyměněného nebo k vyměnění. Do domácnosti, do práce, na rikšu nebo na kolo, občas i do počítače. Do třetího patra jsme nešli.
Den předtím jsme strávili pobíháním po apokalyptickém autobusovém nádraží, neboť nám byl neustále nucen k přejezdu na letiště hezký, klimatizovaný a červený autobus – speciální linka jenom pro cestu tam. Jenže vševědoucí kniha tvrdila, že se tam dá dostat stejně jako v Praze i místním spojem, který pro jednoho nestojí 125 rupií ale pouhých 8. Hledali jsme vytrvale, abychom konečně dodšli k závěru, že tato linka sice na letiště jezdí (i když první dva řidiči této linky tvrdili opak), avšak jezdí na terminál starý, zatímco mezinárodní lety jsou obsluhovány z terminálu nového. Kniha byla totiž vydána v době, kdy nový terminál ještě nebyl v provozu.
Žádné komentáře:
Okomentovat