Mumbai

12.3
Den první, Bombaj. Město zanechalo jenom střípky dojmů, které zatím nedokážu srozumitelně zachytit.

Barvy a pachy. První přijdou vůně a pachy a ty vás už neopustí. Někde voní santalové dřevo, jinde projdete hustým dýmem z dřevěného uhlí, na kterém připravují pražené oříšky. Žena v barevném sárí schovaná za autem se prohrabuje odpadky a hledá v nich něco užitečného.


Chlápek se zelenýma rukama, který si chce potřásat rukou a prosí o cigaretu. Já bych mu jí nepodal, sestra ano. Tak se mu jí podal taky. Dostává cigaretu a žádá o zapalovač. Poslední podání rukou a poděkování, je třeba odejít, místo kde sedíme se chystá okupovat nějaký řidič se svým zářivě bílým autem.

Ještěrky – malí gekoni pobíhající na domě, asi pět, taková malá partička, prý tady fungují jako živé mucholapky.

Haló, haló, které se za vámi neustále ozývá a přitom není na vás – to jenom indové telefonují.
Telefonující lidé na ulici jako Mach a Šebestová s telefonním sluchátky. Možná si to také jenou zkusím, zajímalo by mě kam se dovolám.

Mrtvě se povalující psi v ulicích čekající na západ slunce, jež je zapíná do aktivní polohy.

Policejní stát reprezentovaný policií či armádou na každém rohu a v každém koutě. Pušky a výzboj se značně liší. Nejstarší puška vypadala jako výprodej ze zákopů u Verdunu. Bodák už neměla.

Troubení, houkačky, zvuky ulice a prodavačů. Všudypřítomné nápisy „Silent zones“, které nikdo nerespektuje.

Fotka s holčičkama z Nepálu, které se u Brány Indie potřebují vyfotit s Evropankou.

Brýle roztříštěné na břehu zálivu.

Děti ve slumu, které se učí zpívat písničku. Malé školačky v sárí. Vyhublí havrani. Slepá stařenka s podvrknutým a nepřirozeně kotníkem.

Po příjezdu z letiště jsme se ubytovali v Kolabě, místní Mecce turistů. Cena byla 900 rupíí za pokoj s televizí a klimatizací, záchod a sprcha je společná na chodbě. Majitel tvrdil, že má plno a ukazoval poslední pokoj, poněkud zatuchlý. Ze zpětného pohledu je jasné, že cena byla vyšší než mohla být, večer sme našli o deset metrů vedle pokoj za 600. Vše je přitom téměř identické, jenom trochu čitší.


Večer po příchodu nám po pokoji pobíhal zajímavý brouček, cca 5cm dlouhý. Prokázal notnou dávku zručnosti, než mu dráhu zkřížila moje bota. Sestře se nelíbil. Shodli jsme se, že by se mohlo jednat o švába, ale oba jsme spíše vylovili přijatelné jméno z naší omezené množiny brouků, které známe. Zájemci se na něj mohou podívat zde. Bohužel se mi nepodařilo zachytit jej v jeho obvyklé, tedy nerozpláclé formě. Kdo jej pozná, nechť se ozve. První respondenti dostanou malý dáreček (slibuji – brouci to nebudou).